Kavárna
  Přehled škol

 

 

 

Orientální tanec není jen egyptský beledi. Původní taneční styly od Španělska po Dálný Východ studovala a charakterizuje Rena Milgrom, Studio Zambra.  

>> Tradiční tuniský tanec - Raqs shaabi

>> Perský tanec

>> Uzbecký tanec  

>> Romské putování

 
  Sapera-Kalbelyia, tanec radžastánských Romů
   

     S tímto dynamickým tancem se můžete v Tunisu setkat jak u profesionálních tanečnic, tak v soukromí - zejména při různých slavnostech a svatbách. Vztah mezi hudbou a tancem je založen na synkopách jak tanečnice, tak bubnů a proto je těžko říci, zda tanečnice následuje bubny, či bubeník tanečnici. V tradiční tuniské hudbě často uslyšíte tóny mizwidu (něco jako naše dudy) a hoboje - zukry. Tanec však výhradně závisí na synkopických rytmech doprovodných bubnů - většinou darbuky, rámového bendíru nebo velkého dvojhlavého bubnu Tabl. Tanečnice působí tak, jako by se bez námahy klouzaly po špičkách a přitom dynamicky zdůrazňují akcenty rytmu. Pohyb od pasu nahoru je téměř nulový, horní část trupu nás zde spíše vyvažuje a táhne směrem nahoru, o to důraznější a výraznější je vyjádření rytmu velkými dynamickými pánevními twisty a kroky, což je zdůrazněno pohybem šály kolem boků a dutými nákotníky, které při tanci doprovodně chrastí. Kostým tanečnice je složen ze 4 částí a šátku efektně uvázaného kolem hlavy. Je to plátěná blůzka se širokými volnými rukávy, široká nabraná sukně a to hlavní tvoří 6m dlouhá ozdobná látka, něco jako indické sárí, které se ovšem určitým způsobem váže a skládá kolem těla a pomocí dlouhého šálu kolem boků vytváří druhou sukni, která se při tanci krásně pohybuje s rytmem. Protože většina kroků a figur se dá přizpůsobit akcentům bubnů, máme zde svobodu tyto kroky a figury vzájemně zaměňovat a střídat, přestože prvotní výuka kroků koresponduje s určitými rytmy podle regionů.  
    
Nejvíce předváděny a známy jsou 2 tradiční tance a sice: Raks al Juzur (tanec se džbánem), pocházejícího z jihu a ostrovů Djerba a Kerkennah. Tanec oslavuje nejen to, že v této oblasti je hrnčířská keramická výroba, ale také je to oslava toho, kdy se ženy scházejí u pramene vody, kterou pak v těchto nádobách nosí domů. Tento tanec vyvažovaný na špičkách tančí jak muži, tak ženy. Raks al Maharem (tanec se šátky) původně flirtovní tanec kaváren převzal více patriotního významu po té, co tanečnice začaly používat červené a bílé šátky na znamení podpory hnutí za nezávislost v r. 1950. Po vyhlášení nezávislosti se i tento tanec stal známkou Tuniského národního tanečního souboru. Tuniský tanec se však tančí i bez rekvizit, je velmi dynamický a elegantní, nabitý energií.

Odkazy:

Výukové DVD - DANCING WITH AISHA- Tunisian Rhythms and Raqs Shaabi


 

Podobně jako perská poezie a umění, je i perský tanec velice delikátní, intrikovaný, jemný a pln významu. Jemné pohyby prstu a paží, delikátní vlnivé pohyby horní časti trupu a obličejové výrazy jsou základními elementy tohoto tance. Rozpoznáme zde charakteristické prvky z různých kultur, především Číny a Indie, a to diky slavné historii Hedvábné stezky. Tyto vlivy se pak mísily ve střední Asii s vlastním folklórem a začaly vznikat dnes částečně kodifikované, klasické tance Iránu, Uzbekistánu, Afghanistánu, tančené pouze u dvora. Persky tanec pak dále ovlivnil tanec arabský, turecký a egyptský, obzvláště v pohybech pažemi. Vedle klasického tance samozřejmě stale žije folklór. 
    
Perský klasický tanec je podobný Teheránskému populárnímu tanci, který se tančí na rodinných oslavách hromadně, ovsem provedeni je rafinovanější, komplikovanější, přesnější, má zaujaté publikum , a je to solový tanec. Na rozdíl od Arabského tance, který se soustřeďuje na pohyby pánve, persky klasicky tanec zvýrazňuje především horní část těla: obličej, hlavu, trup a paže. Profesionální tanečnice tanci také s čajovými sklenkami nebo činelky, aby se rytmicky doprovázely. Pohyby vyžaduji extremní pružnost a ladnost horní části těla, různé výrazy obličeje, např. pohyby obou obočí nezávisle. Pravdou je, ze v perském tanci je na prvním miste procítění a cit, až potom technika. Tanečnice jemně koketuje s publikem právě pomocí obličejových výrazů a ukazuje radost, smyslnost, hrdost, smích, zdrženlivost. Dynamické otočky a male pánevní pohyby jsou součástí stylu, ovsem pohyb bez výrazu nemůže byt považován za opravdový perský styl. Tanec bez vyjádření emocí a bez výrazu je pro Iránské publikum prázdný a nezajímavý. 
    
Kořeny moderního Perského klasického tance sahají do dynastie Qajar (1780-1906), obzvláště za vlády Fath Ali Shaha, který věnoval zvláštní pozornost všem formám umění, včetně tance. Jeho následovníci pak v teto zálibě pokračovali. Život tohoto dvora můžeme názorně vidět na slavných qajarských olejomalbách. Po ustavní revoluci v r. 1906 byla Persie čím dal více ovlivňována západem, jako výsledek politických intrik mezi Ruskem, Anglií a Německem a pád monarchie způsobil také pád statusu tanečnic. Tak se bohužel stalo to, ze tradice klasického tance byla dále provozována pouze prostitutkami a kurtizánami na ulici, společně s jinými skupinami komediantu. Neprofesionálně ovsem tato tradice přežívala v soukromí, doma. Perské zeny začínaly tančit v útlém věku, učily se od svých příbuzných a účelem byla zábava pro rodinu. Před kulturní revolucí v r. 1979 tento tanec vyučovaly ne-muslimské tanečnice arménského a židovského původu, a jejich žákyněmi byly mravné iránské ženy z vyšších vrstev. Vše bylo ovsem v přísné tajnosti. V 50-60. letech se dostalo tomuto tanci obrození, což jej odstranilo z kontextu prostituce a nočních klubů. Tanečnice se začaly objevovat v televizi a vláda začala sponzorovat taneční soubory, které reprezentovaly jak klasicky, tak folklorní tance různých kmenu a regionu. Zvaly také na pomoc baletní mistry z různých zemí, aby Iránský tanec pomohli znovu dostat na mezinárodní uroven. Bohužel kulturní revoluce v r. 1979 udělala konec všem těmto aktivitám. Jak tedy pokračuje perský tanec dnes? Taneční mistři z Iránu emigrovali, převážně do Spojených států, kde znovu vytvořili taneční soubory, jako např. Pars National Ballet, veden A. Nazemim, dále Sabah Dance Company a Avaz Dance Theater, veden prof. Anthony Shay, u kterého studovala také PhDr. Robyn Friend. Iránský tanec se i dnes neustale vyvíjí, není to mrtvá forma, která se neustale opakuje, ale forma bohatá na svoji tradici a zároveň otevřená jiným vlivům. 

Odkazy:

Nima Kiann - zakladatel mezinárodního perského souboru (Les Ballets Persans, also known as The New Iranian National Ballet) a Fóra pro perský a blízkovýchodní tanec (Forum for Persian and Middle Eastern Dance), historik perského tance (Persian dance and it´s forgotten history).


 

    

Stejně jako za dávných časů, tak i dnes uzbecké tanečnice zvou svým tancem k otevření srdce a k radosti ze života, zvou k oslavě ženskosti. Umělecké, smyslné, emocionální a estetické exprese probouzí archetypy, oživují ducha a mají v sobě kvalitu katarze.
     Uzbecký tanec se vzájemně ovlivňoval s tanci Indie, Číny, Persie a Arábie a přítomné prvky těchto všech kultur dělají tento tanec unikátním.
Uzbekistán je opět od r. 1991 nezávislou muslimskou zemí, ležící na křižovatce slavné Hedvábné stezky a je součástí kulturní oblasti středního východu.
Současně s bohatým repertoárem folklorních tanců, je Uzbekistán domovem jedné z nestarších profesionálních tanečních tradic. Spisy čínských básníků a historiků prvního tisíciletí dokazují, že profesionální taneční tradice na území dnešního Uzbekistánu předchází 6. století a Islám, kdy tanečnice a hudebníci legendárních center Hedvábné stezky- Buchary, Samarkandu a Taškentu byly už v té době najati jako umělci u čínského dvora.
     V současném uzbeckém tanci je rytmická a hudební struktura i expresivní kvalita zachována, ale již v moderním pojetí. Vysoce uznávané profesionální tanečnice se objevují denně na obrazovkách TV, v divadlech a na festivalech, ale i oslavách v hotelech a doma. Dnes je toto vyloženě ženské umění praktikováno téměř exkluzivně ženami, ale za sovětstké éry a také několik staletí předtím (v době islámu) to byly i muži, profesionální tanečníci - Bachas, kdo hrál důležitou roli v této rodově dělené společnosti.
Bachas, v přestrojení za ženy, vystupovali veřejně i soukromě, většinou pro mužské publikum, v čajovnách, palácích a domech boháčů.
Doménou ženských profesionálních tanečnic na druhé straně obsahovala soukromé dámské dýchánky a také zábavu v královských dvorech a domovech vyšších vrstev, kde byli přítomni i muži. Vzhledem k islámu byli však najímány stále více ne-muslimské tanečnice arménského a židovského původu.
Bacha, jehož prvotním cílem bylo se zaprodat nebo zaměstnat u bohatého pána, se stal obětí říjnové revoluce v 1917, která zprotizákonila obchod s lidmi.
     Revoluce také osvobodila ženy střední Asie z jejich "klášterního života" a teoreticky jim dovolila vystupovat na veřejnosti. Nicméně, společenské střetnutí v této době ještě vyžadovalo zahalování žen od hlavy až k patě, pokud byly mimo svůj domov. Nosily pokrývky hlavy vyrobené z koňských žíní přes obličej a krk, skrze které mohly vidět.
Téma zahalování žen a jejich veřejné vystupování přispělo k rozohnění opozice. Bylo to tak kruté, že jedna z prvních hereček, které se odvážily vystoupit veřejně, byla zavražděna svým bratrem, se svolením svého manžela. Takových incidentů bylo několik do té doby než se sovětským autoritám podařilo zakázat nošení "paranjas" (kabáty nošené na temeni hlavy až k patám) a "chasmbands" (koňské žíně). Stát začal sponzorovat umění na speciálních uměleckých školách a soubory, ve kterých ženy - umělkyně mohly vzkvétat.

     Současný uzbecký tanec je klasifikován do 3 stylů: Buchara, Khorezm a Ferghana, které korespondují se 3 královstvími (chanáty), jejichž spojením došlo na začátku 20. stol. ke zformování moderního Uzbekistánu. Byl to Bucharský emirát (území Buchary, Samarkandu a Tajikistánu), Chanát Khiva (středověké království Khorezmu) a Chanát Kokand (Ferghanská dolina a Taškent).
Tyto 3 rafinované styly se liší variacemi v pohybu, dynamikou, expresemi a kostýmy.

 Blízce spojen s Tádžickou tradicí, vysoce rytmický styl Buchara, obvykle tančen s rolničkovými náramky je nejvíce dynamický. Rychlé točky, hluboké záklony, rychlé a akcentované pohyby hlavy, paží a isolovaného torza.
Vibrantní styl Khorezm je také velmi rytmický, opět se tančí s rolničkami a charakteristické znaky jsou intrikované třasy horní části těla.
Jemný, lyrický a elegantní styl Ferghana nabízí největší možnosti emocionálního vyjádření.
     Vývoj uzbeckého tance a jeho hudebního doprovodu byl veden řadou kulturních vlivů, včetně mystického súfismu. Duchovní stránka se zde odráží v mnoha tancích zosobňujících pohyby a gesta vyjadřující lyriku súfijské básnické tradice. Současně vděčíme také vlivu židovských umělců, kteří migrovali z Persie před více než 1000 lety. Různorodý, intrikovaně ornamentovaný a dynamický slovník pohybů uzbeckého tance obsahuje evidenci spojitostí s předislámskými šamanskými kořeny.
     Tradiční nástroje jsou: rámový buben Doira, Dotár (dvojstrunná loutna), Tanbur (třístrunná loutna) , Rubáb (pětistrunná loutna), Gidjak - smyčcový nástroj, Chang - cymbál, flétna Nay.

_____________________

Zážitky přímo z Uzbekistánu, z taneční školy v Buchaře Vám Rena sepíše a zdokumentuje po jejím návratu v září 2006.

______________________

Odkazy:

Laurel Victoria Gray (USA)

Uzbek Dance and Culture Society (USA)

švýcarská tanečnice Katja Daniela Hillebrand - State Dance Academy in Tashkent, Uzbekistan.  Traditional dances of central Asia - the former Silk Road


 

 

Než se dostaneme k tanci, ráda bych úvodem poznamenala pár faktů z historie rómského putování. Většina vědců se dnes shoduje alespoň na tom, že Rómové pocházejí ze severní Indie, dodnes však není úplně jisté, ze kterých kast pocházejí Rómové, kteří přišli ve 14-15. století do Evropy. Migrace ze sev. Indie začala kolem roku 240 po dobytí indického území Peršany, migračních vln však bylo z různých důvodů až do r. 1000 ještě několik. Pro nás je snad nejzajímavějším faktem historka 2. migrační vlny z let 420-438, kdy perský šáh Bahram Gúr povolal z Indie do Persie na 10 tisíc nejlepších hudebníků a zpěváků pro pobavení svých dělníků. Každému z těchto Luriů pak dal osla a vola a spoustu kukuřice. Měli je zasít a s voly a osly obdělávat půdu, sklízet úrodu a bez nároku na mzdu hrát chudým. Luriové však voly porazili, kukuřici snědli a ke konci roku se vrátili vyhladovělí s prosíkem k šáhovi."Neměli jste zmarnit kukuřičná zrna - teď už vám zbyli jenom osli. Naložte na ně svůj majetek a ozdobte hudební nástroje stuhami."- řekl jim šáh.Tito Luriové dokonce ještě dnes putují světem, hledajíce útočiště, spí s vlky a dnem i nocí kradou...tak praví jedna z verzí této události. Je prokázáno, že v Persii se indičtí přistěhovalci zdrželi nejdéle a různé kmeny se v průběhu staletí misily až zde vytvořily národ zvaný Dóm (v „Evropštině“ Róm).

Je zřejmé, že Rómové v průběhu své mnoha set leté pouti ovlivnili tance i hudbu celé střední Asie a středního východu, severní Afriky až do Spanělska. V každé krajině převzali zdejší tance i hudbu, trošku je přetvořili podle svého, a přispěli svými znalostmi a svým duchem. Při výzkumu Flamenka se dostaneme k marockým berberským kmenům, které mají společné dupy, jejichž kořeny nacházíme v Indii. K Flamenku se ovšem ještě připojily smyslné pohyby paží, které opět nacházíme v orientálních tancích, ovšem s jinou dynamikou a energií. V egyptském, tureckém, uzbeckém, afghánském a íránském tanci nacházíme pozoruhodně společné prvky pohybů paží s indickými pažemi, opět však v různých modifikacích a akcentech. Je zajímavé, že složité dupy v ženském tanci se dochovaly pouze u evropských, španělských, marockých a samozřejmě indických Rómů, a jakoby se vytratily nebo neujaly ve střední Asii a na středním východě. Tento fakt také může dokázat, z jakých různých kast jejich prapředkové pocházejí.

 

Sapera-Kalbelyia, tanec radžastánských Romů

 

...she dons her cobra dress, black with bright yellows and reds, white and green, a veil, beads of these colors and turquoise blue, and bells around her ankles. Her movements become the cobra that the music woos, and she seduces the music, arms twisting gracefully around her form like twin cobras coiling one about the other.
 

Vydejme se tedy k indickému tanci Sapera-Kalbelyia, což je jméno klanu a značí zaříkávače hadů. Z různých kast, které jsou známé svojí lidovou hudbou a poezií se tanečně proslavili příslušníci právě klanu Sapera, zejména ženy. Muži tohoto klanu se odjakživa živili zaříkáváním hadů, ale protože kober ubývá a jejich lov se zakazuje, dovolují svým ženám místo toho veřejně tančit a vydělávat tak na obživu. Pokud se nám na různých festivalech nebo koncertech podaří zhlédnout ucelené show rájastánských Rómů, je to něco jako jejich cirkus, skvělá podívaná. Je to mozaika příslušníků různých klanů, jak muslimského, tak hinduistického vyznání. Skupina je tvořena 6-10 hudebníky, z nichž jeden muž je fakír, a jednou tanečnicí, většinou ženou, ovšem často vidíme v této roli muže perfektně převlečeného za ženu, stejně jako v dávných dobách orientu.

Tanečnice je tedy z klanu Kalbelyia, rodinné jméno Sapera a její repertoár se skládá z několika tanců. Jedním z nich je tanec v sedě - Tera Telli, což znamená 13 zvonků. 11 jich má tanečnice obvázané kolem pravého lýtka, jeden drží v levé dlani a jeden v pravé ruce, uvázaný na provaze, kterým točí a střídavě se do rytmu strefuje do těch 12ti ostatních. Dále se tančí s krásnými měděnými nádobami na vodu, posazenými na temeni hlavy, což vyžaduje značnou rovnováhu, podobně jako Raks al Shamadan - tanec se svícnem. Nejčastěji však uvidíte tanečnici Sapera volně, bez rekvizit, v černém, pestře zdobeném tradičním kostýmu skládajícího se ze široké volánové sukně a stejně zdobené tuniky. Hlavu kryje závoj, se kterým si tanečnice laškovně hraje. Na kotnících samozřejmě nechybí rolničky pro potřebné dupy.Tanec je velmi dynamický, veselý, hravý. Akcenty jsou zvýrazňovány nejen dupy, ale i rameny a dlaněmi a boky, což v klasickém tanci nenajdeme a je v tomto smyslu bližší orientálnímu či cikánskému tanci evropskému. Tanečnice vždy zařadí do tance pár akrobatických prvků jako je kruhové točení po kolenou, obtáčení nohy kolem hlavy či zvedání prstýnků ze země pomocí očních víček z pozice mostu. Fakírovo číslo vyžaduje více soustředěnosti a jiných triků - polykání ohně, tanec na skleněných střepech a balancování točících se kol od vozu na hlavě a obou chodidlech současně.

 

Hudebníci sami předvádějí zajímavé show se svými nástroji a mistrnými sóly na bhapang, khartal -dřevěné ploché kastaněty, bubny dholak a tabla, murchang-brumle, harmonium, Sarangi-strunný nástroj a dvojitou flétnu Satara. Hudba je doprovázena zpěvy, které každého doslova chytí za srdce. Jsou to lyrické, romantické písně o lásce a odloučení, o oslavě deště a také o oddanosti ke svatému všech Rómů - Baba Ramdevovi. Každým rokem koncem srpna se do malé vesnice Runija v Rajastanu schází tisíce Rómů z celé země, jak muslimů tak hinduistů, aby uctili a oslavili svatého Babu Ramdev, který umí zázraky. Festival trvá asi týden, dnem i nocí se zpívá, hraje a tančí. Život Rómů v Rájastánu je nesmírně těžký a chudý, ale přesto mají tito lidé neuvěřitelný enthusiasmus, energii, hravost a smysl pro humor. Myslím, že je to díky hudbě a tanci, které jsou stále ještě součástí jejich každodenního života, což je již dávno na západě oddělenou složkou. Je velmi příjemné zažít alespoň na chvíli tento styl života a vrátit se tak do dávné minulosti, která tam je ještě stále současností.

______________________

Odkazy:

Gulabi Sapera, the girl who had danced her way into the western hearts

skupina Musafir Gypsies of Rajasthan

skupina Dhoad Gypsies of Rajasthan

 


O autorce:

Orientálnímu břišnímu tanci se Rena intenzivně věnuje od r. 1997. Prošla výukou několika významných lektorek u nás-Líza Vegrová, dále v zahraničí -Yamuna, Sabuha Shahnaz, Carolena Nericcio, Jihan Jamal, Helene Eriksen, Artemis, Sashar Zarif, které ji dále směrovaly do hlubšího studia a rozvíjení specifických stylů. Kromě klasického orientálního stylu se specializuje na Romské (Cikánské) tance Turecka, Španělska, Indie a Balkánu, dále na Perský tanec Iránu a Afghanistánu a na tanec "Tribal" s prstovými cymbálky.   


Copyright © 2005 Rena Milgrom
Tento materiál je autorským vlastnictvím Reny Milgrom a jeho další šíření je možné pouze se souhlasem autorky.

 

 

 

 

Ona hleda jeho